Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jeřábek lesní / Jariabok hôrny / Bonasa bonasia

 

Jeřábek je tajuplný lesní kur, jehož je vzácnost spatřit či zaslechnout. V angličtině se mu říká Hazel Grouse (lískový tetřev) a základ latinského názvu „bona assa“ znamená dobrou pečeni. Jeho maso bylo totiž odedávna pokládáno za lahůdku. Dnes je to ubývající druh, kterého je potřeba chránit.

 

Vzhled

Jeřábek je velký přibližně jako koroptev s rozpětím křídel okolo 60 cm. Hmotnost 320 – 570 g. Nenápadný svrchu šedavý, na křídlech hnědavý a na bílém břiše rezavo i černě skvrnitý pták je v letu lehko rozeznatelný podle černého pruhu na ocase. Ve svatebním šatě má sameček černé, bíle lemované hrdlo, samička bělavě skvrnité. Jinak jsou pohlaví od sebe hůře rozeznatelná. Jeřábci mají opeřené běháky, podobně jako tetřívek nebo tetřev. Po zemi a v křovinách se pohybují obratně, vzlétají přímo. Na volném prostoru vydávají křídla vzlétajících ptáků typický zvuk „burr, burr, burr, burr,…“.

 

jerabek_anonym.jpg

 převzato z materiálů SŠ zemědělské a přírodovědné v Rožnově pod Radhoštěm

 

Chování

Jeřábek žije velmi skrytě, a tak jej ve volné přírodě spatří opravdu málokdo. Spí na stromech, v zimě i v úkrytu na zemi. Jeřábek jako jediný z našich lesních kurů žije v monogamním svazku. Jeho rodinný život však není tak dobře znám jako třeba u koroptve. Podzimní tok kohoutků vrcholí poslední zářijový a první říjnový týden. Ovšem tok je mnohem tišší a nenápadnější než u jeho příbuzných – tetřevů a tetřívků. Sedí při toku na zemi, pařezu nebo spodních větvích, spouští křídla a pocukává roztaženým ocasem nahoru a dolů. Svůj obsazený okrsek označuje vysokým pískáním, které trochu připomíná hlas králíčka obecného nebo šoupálka dlouhoprstého.

 

Rozmnožování

Samička se stará o rodinu sama. Jen skromně si vystele důlek u pařezu nebo pod stromem a snese tam v květnu 8 až 12 vajíček, která jsou žlutavá s tmavými skvrnkami. Po 25 dnech se vylíhnou mláďata. Velmi zajímavým jevem u jeřábků je prodloužený začátek vyvíjení a také klování mláďat ve vejcích dříve snešených. Tím se všechna mláďata vylíhnou současně a samice je po osušení ihned odvádí z hnízda. K rodině se nyní opět přidává kohoutek, ale přesto většinu práce s vyhledáváním potravy a zahříváním mláďat má slepička. Naštěstí se mláďata jeřábků velmi rychle vyvíjejí. Již ve stáří čtyř dnů mohou krátce poletovat, s tím, že ve stáří čtrnácti dnů jsou plně schopná letu. V téže době také přecházejí z živočišné potravy na rostlinnou.

 

 jerabek_bohdal_1.jpg

Foto © Jiří Bohdal (www.naturfoto.cz)  

 

Potrava

V létě se jeřábci živí hmyzem a jinými drobnými živočichy, rovněž však i bylinami a jejich semeny. Na podzim se živí i borůvkami a jinými bobulemi, včetně jedovatých, jako jsou bobule rulíku, a také hmyzem všeho druhu. V zimě však výhradně rostlinnou potravou, rozličnými bobulemi, semeny, pupeny, jehnědami lísek a olší atd.

 

Hlas

Jeho pískavý hlásek znějící jako „ci-cicri-cici-cvi“ se dá dobře napodobit kostěnou vábničkou. Používají ji lovci a pytláci, neboť žárlivostí zaslepený kohoutek, v domnění přítomnosti jiného kohoutka ve vlastním revíru, jim přilétá až před pušku. Ukázku hlasu naleznete na webu Švýcarského ornitologického institutu.

 

Prostředí

Jeřábci jen zřídka opouštějí lesní houštiny, kde se pohybují po celý den po zemi. Při vyplašení usedají na stromy a rozhlížejí se z níže položených větví. Vyskytují se zejména ve vyšších polohách (nad 400 m n. m.) v hustých lesích s keřovým patrem, s porosty lísek, bříz, olší a bobulonosných rostlin. Dávají také přednost přírodě blízkým smíšeným lesům s výskytem starých jedlí.

 

jerabek_bohdal_2.jpg

Foto © Jiří Bohdal (www.naturfoto.cz) 

 

Populace v ČR

V letech 1985–1989 hnízdilo v ČR 800–1 600 párů a jeřábek spadal podle Červeného seznamu ČR mezi druhy zranitelné (Vulnerable, VU). Kolem roku 2000 se početnost zvýšila na 900–1 800 hnízdních párů a druh zůstal ve stejné kategorii. Kategorie je určena v závislosti na kritériích IUCN pro hodnocení ohroženosti druhů v rámci národních i mezinárodních Červených seznamů ohrožených druhů. Pro zařazení do méně ohrožených kategorií druhů (téměř ohrožený, málo dotčený) nesplňuje jedno z hlavních kritérií, tj. početnost nad 10 000 jedinců.

Jeřábek u nás není nikterak hojný. V Čechách již prakticky vymizel z lesů ve vnitrozemí a dnes se vyskytuje hlavně na Šumavě, v Novohradských horách a v Blanském lese, v Krkonoších už jen minimálně. Výskyt byl zaznamenán také v Krušných a Jizerských horách. Na Moravě jsou hlavními oblastmi výskytu Beskydy a Jeseníky. Také v Hostýnských vrších (nejzápadnější Karpaty) je několik lokalit s výskytem vzácných jeřábků. Výrazně větší výskyt tohoto druhu je však v hornatých částech Slovenska.

 

Rozšíření

Jedná se o palearktický druh s převážně sibiřským rozšířením. Jeřábek se vyskytuje od Francie a Balkánu přes Skandinávii až po Sachalin, Koreu a severní Japonsko. Je to jeden z typických druhů tajgy, v níž vyhledává smíšené lesní porosty s křovinami a podrostem borůvek, brusinek a klikvy. Ve střední a západní Evropě je rozšíření jeřábků ostrůvkovité, vázané na horské polohy. Často se jedná o reliktní (zbytkové) populace.

 

jerabek_votocek.jpg

Foto © Libor Votoček (www.naturphotogallery.cz) 

 

Ohrožení

Jeřábek lesní je v ČR zvláště chráněný druh v kategorii „silně ohrožený“ (SO). Hlavní příčina ohrožení evropských jeřábků tkví v lesním hospodaření, které kdysi ve velké míře odstraňovalo smíšené porosty s hustým borůvčím a s jinými bobulonosnými rostlinami a nahrazovalo je monokulturami s chybějícími úkryty a nedostatkem potravy.

S jeřábky se u nás setkáváme především v odlehlých porostech pohraničních horských lesů. Abychom si je v přírodě zachovali, je potřeba chránit přírodě blízké smíšené i jehličnaté lesy s bohatým podrostem a světlinami. Hnízdiště těchto krásných lesních kurů by mimoto neměli v době hnízdění rušit lesní práce a zvýšený turistický ruch.

 

 

Literatura

 

BirdLife International. 2009. Bonasa bonasia. In: IUCN. 2011. IUCN Red List of Threatened Species. Version 2011.2. [online]. [citováno 5. 2. 2012]. Dostupné z WWW: <http://www.iucnredlist.org>.

Dungel J, Hudec K. 2001. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Academia, Praha. 250 s. ISBN 80-200-0927-2

Felix J (ed). 1980. Zvířata celého světa – Bažanti a ostatní hrabaví. Státní zemědělské nakladatelství, Praha. 192 s.

Hanzák J, Hudec K. 1963. Světem zvířat, II. díl, 1. část, Ptáci. Albatros, Praha. 498 s. s. 336–338.

IUCN. 2001. IUCN Red List Categories and Criteria: Version 3.1. IUCN Species Survival Commission. IUCN, Gland, Switzerland and Cambridge, UK. 30 s. Dostupný z WWW: <http://www.iucnredlist.org/documents/redlist_cats_crit_en.pdf>

Český rozhlas. Jeřábek lesní. [online]. [citováno 12. 2. 2012]. Dostupné z WWW: <http://www.rozhlas.cz/hlas/hrabavi/_zprava/67087>.

Mullarney K, Svensson L, Zetterström D, Grant P. 2004. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého Východu. Svojtka & Co., Praha. 400 s. ISBN 80-7237-658-6

Pecina P, Čepická A. 1987. Kapesní atlas chráněných a ohrožených živočichů, 2. díl. Státní pedagogické nakladatelství, Praha. 285 s.

Plesník J, Hanzal V, Brejšková L (eds). 2003. Červený seznam ohrožených druhů České republiky, Obratlovci. Příroda 22, AOPK, Praha. 184 s. ISBN 80-86064-33-6. Dostupný z WWW: <http://portal.nature.cz/publik_syst/files/RL_OP22_obrat.pdf>

Sauer F. 1995. Ptáci lesů, luk a polí. Ikar, Praha. 286 s. ISBN 80-85830-99-X. s. 68–69.

Sedláček K (ed). 1988. Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSSR 1, Ptáci. Státní zemědělské nakladatelství, Praha. 176 s. ISBN 80-209-0036-5. s. 73–74.

Šťastný K, Bejček V, Hudec K (eds). 2006. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice. Aventinum, Praha. 463 s. ISBN 80-86858-19-7

 

 

Michal Zedek

odborný zástupce projektu 

 

 

dendro.png

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

jeřábci v Hostýnkách

(Petr Rejzek, 17. 9. 2012 23:50)

Z Hostýnských vrchů existuje z posledních let několik vzácných pozorování jeřábka lesního. Jedno jsme učinili v rámci monitoringu o.s. FOREST na podzim 2011. Vyvrátily se tak dřívější domněnky, že jeřábek z těchto hor již vymizel. Pokud tu nadále zůstanou přirozené a přírodě blízké lesy, a pokud zůstanou některé části těchto nádherných hor stále turisticky nedotčené, měl by tu zůstat i jeřábek.

tok jeřábků

(Petr Rejzek, 20. 2. 2012 11:57)

V odborné literatuře lze narazit na některé protichůdné údaje: Jeřábek lesní je monogamní druh (věrný pár jako u koroptve); jinde se uvádí, že je to naopak polygamní druh (kohoutek má několik slepiček, jako u většiny hrabavých). Také je popisován jarní tok kohoutků, nebo jinde pro změnu tok podzimní. Máte-li konkrétnější údaje nebo nejlépe vlastní zkušenosti z pozorování v terénu, podělte se s námi o ně. Přesnější znalost života jeřábků je důležitá pro jejich ochranu. Můžete napsat komentář sem, do fóra nebo na e-mail.